Make your own free website on Tripod.com

Žízeň je nejlepší barman


Bylo - nebylo

Zlatým věkem českých lidových koktejlů byl reálný socialismus. Proč? Vzpomínejte. Pouze v Tuzexu byla k dostání nejen skotská whisky, ale často i tuzemská becherovka. Když měl člověk štěstí, dostal v restauraci druhé cenové skupiny panáka tříhvězdičkového gruziňáku či plisky za Kčs devatenáct padesát. Našlo se tam i sovětské "šampaňské" nebo jiný šumák, bublinky, rychlé špunty, prostě dírkované víno... Nápojové lístky v hospodách čtvrté cenové skupiny byly ještě omezenější.

Obvyklé složení:

Nic moc, že.

Právě tehdy však tradiční česká vynalézavost dokázala z úzkého repertoáru ingrediencí vytvořit takové množství skvostných kombinací, na jaké by se nezmohl ani génius Ernö Rubik se svou kostkou. Český lid navíc dokázal své výtvory pojmenovat neobyčejně poetickým jazykem. Stačí lžička mleté kávy a z obyčejného slepičího potratu se stává kominíček aneb trikotrenky. Co koktejl - to jiskřivá metafora. Jejich seznam pak vytváří silnou báseň. Následující přehled si samozřejmě nečiní nárok na úplnost. To, co uvidíte, je pouhá špička ledovce.

Oko uragánu

Vznešené mezinárodní koktejly se dělí podle objemu. Do jednoho decilitru jde o takzvané short drinks, tedy krátké nápoje. Cokoliv nad deci je pak long drik, nápoj dlouhý. U českých lidových koktejlů nemá uvedené dělení smysl. Ryze technicky by většinu z nich bylo možné označit jako long drinky. Konzumují se však způsobem, jenž patří spíš k short drinkům, totiž rychle.

Některé receptury mají racionální jádro. Zejména ty, které se týkají teplých nápojů. Objednáme-li si kafe se šutrem (ve vyšší cenové skupině kávu s příborem), rozuměj s rumem, povzbuzující účinek šálku se zvýší. Mnohem vyšší oktanové číslo má ovšem vlčí dech - mletá káva přelitá vřelým rumem. Na Ostravsku se tato šleha jmenuje bič pouště. Znalci, kteří tento lektvar konzumují, popisují své stavy následovně: "Ležíš na zádech a sleduješ, zda ti ještě bije srdce, nebo se ti to už jenom zdá."

Grog se, pravda, dá vařit z vody. Ta však má jednu vadu: je příliš slabá. Červené víno svařené s rumem v poměru dvě ku jedné zahřeje víc. A hned je tu grog piráta Silvera neboli kladivo.

Unavuje vás chuť čistého rumu a čisté griotky? Smíchejte po půl deci toho i onoho a máte šavle meče, čerta, tátu s mámou, dědka s bábou, bramboračku, potažmo kulatinu. Učiňte totéž s rumem a starorežnou - a je z toho zednická.

Nezakrytým posláním jiných receptur - zejména alkoholizovaných limonád - je učinit opíjení nezletilé mládeže společensky přijatelnějším. Když ješte nebyl tonik a nemohli jste pít beton (becherovku s tonikem) ani bavoráka, prostě bavorské čili malé pivo (fernet s tonikem), ničili jsme se leteckou limonádou (kolou - Pepsi byla z Prešova, či kofolou s rumem) nebo bambusem zvaným též houba, kopačka, mičuda i Korea (po dvou deckách červeného vína a koly do půllitru). Obzvlášť nároční jedinci požadovali smrtící bambus s motorem (totéž plus velký fernet).

Komu byl sekt poněkud mdlý, ten si ho vytvrdil vodkou a vyrobil tak ledního medvěda. Populární byl též šumrum - brizantní kombinace šumavského bylinného "vína", které se prodávalo v drogerii a rumu, dochucená citronovou šťávou.

Skoro vše si můžeme namíchat i dnes. Ale pozor! Když si člověk začíná s českými lidovými koktejly, jako by seděl v oku uragánu, kde panuje bezvětří a klid. Vždyť to jen sládne na jazyku. Nebo se to pije jako limonáda. Ale jen do té doby, než se všechny ty špatné chemikálie spojí a vytvoří v lidském organismu zcela nové sloučeniny.

Tehdy se člověka nepozorovaně zmocní prudký vítr, vynese ho na chvilku k nebesům, a pak s ním praští tvrdě o zem.

A tak vzhůru dolů!

Kolínka

Korunou českých lidových koktejlů jsou bezesporu dělené nápoje, takzvaná kolínka. Těží z rozdílného množství cukru obsaženého v různobarevných, postupně nalévaných likérech.

Neohrabaní profesionální barmani si při přípravě kolínek vypomáhají importovaným přístrojem zvaným coctail master. Šikovnému amatérovi stačí dlouhá lžička, po níž se předepsané koktejly zvolna spouštějí do skla. Jednotlivé vrstvy se tak nepromísí. Tímto způsobem vznikají esteticky dokonalé nápoje neobvyklé až pochybné chuti.

Z kolínek můžeme doporučit:utopeného komunistu neboli růžovku čili plameňáka alias polskou vlajku aneb Calgary Flames (griotka něžně přikrytá stejným množstvím vodky).

Italská vlajka sestává z peprmintového likéru, griotky a vodky, v alpské trojkombinaci nahrazuje zelenou rum.

Netřeba dodávat, že kolínkům mimořádně sluší hořčičný servis.

Srdce temnoty

Zatímco receptury českých kolínek se zrodily ve střízlivé, krásymilovné mysli lidu, následující koktejly jsou na první pohled výplodem notně nacamraného mozku.

Někteří jedinci ovšem na obhajobu těchto výtvorů tvrdí, že sebeohavnější míchaný nápoj je kulturnější, než když se kořalka pije rovnou z flašky. Něco na tom je.

Klabzubova jedenáctka aneb čambawamba obnáší jedenáct velkých frťanů libovolných druhů tvrdého alkoholu slitých do půllitru (ten jedenáctý se nad rysku hravě vejde). Nápoj proměnlivé chuti, který se deklaruje jako long drink pro celý stůl, obvykle zmizí co by dup. Následky na stolovnících jsou patrné téměř okamžitě.

Pro opravdu silné povahy s železnou konstitucí byl - nepochybně hluboko po půlnoci - vynalezen koktejl zvaný prasečí polívka. Vezmi po panáku ode všech kořalek, co najdeš na nápojovém lístku, a vlij je do hlubokého talíře. Zamíchej a pojídej polévkovou lžící.

Zatímco co čambawamba čili Klapzubova jedenáctka má být na stole pouze v jednom exempláři, prasečí polívku dostává každý stolovník. její pojídání pak má ráz soutěže: kdo rychleji, kdo víc ...

Přípitek "vzhůru do bezvědomí", pronesený před kláním, je zcela na místě.